Národní parky ve Finsku

Ve Finsku je 35 národních parků. Většina z nich je, bohužel, nepřístupná hromadnou dopravou, nejbližší autobusová zastávka leží klidně i 20 km od parku. Do vybraných jezdí občas autobus přes léto, ale to jsou také výjimky.

Parky jsou různě velké, od několika málo km2 až po desítky km2. V parcích mají většinou připravená přístřeší nebo chatky pro turisty, kde je možné si připravit teplé jídlo, bývají vybaveny studenou tekoucí vodou a v některých se dá nocovat.

Národní park Aulanko u města Hämeenlinna

Národní park Aulanko se nalézá asi 3 km od města Hämeenlinna. Do města je jednoduché spojení vlakem a do parku jsme pak šli pěšky. Cesta byla pěkná, ale prakticky neznačená, naštěstí jsme park po chvilce našli. Malou zajímavostí z parku jsou osvětlené hlavní stezky pro turisty. Park je situován do hustých lesů s velkými jezery. Poblíž jezera Aulangonjärvi je i na poměrně vysokém kopci kamenná rozhledna, na kopec jsme samozřejmě vystoupali tou nejobtížnější cestou. U rozhledny byla pravděpodobně značka, která varovala před medvědy, naštěstí jsme žádného nepotkali. Park je orientován spíše na kytičky, které byly v této roční době už spíše zazimované.

             

Ve městě stojí velký hrad, který nám bohužel zavřeli těsně před nosem. Vedle hradu je několik muzeí, jako třeba muzeum dělostřelectva. Ve městě Hämeenlinna sídlí shodou okolností partnerská univerzita s naší ZČU (konkrétní katedra sídlí ve Forssa).

Národní park Nuuksio

Nuuksion kansallispuisto se nachází poblíž Helsinek, ale o něco dál, než jsme si původně mysleli. Nejprve jsme jeli vlakem do Espoo, kde jsme přestoupili na autobus. Park je nádherný, krásná příroda s řadou jezer. Všechna jezera byla zamrzlá, ale led ještě nebyl dostatečně silný, aby udržel člověka. V parku vybudovali větší množství přístřeší s kamny, na kterých si člověk může ohřát jídlo. K dispozici jsou také přístřešky na dřevo, kde si každý vezme potřebné množství. V tomto parku jsme potkali větší množství lidí, kteří si v přístřeškách zatopili, a vypadalo to, že tam zůstanou delší dobu, ačkoliv začalo vydatně sněžit a žádné teplo na poposedávání také nebylo. Potkali jsme dokonce i několik Čechů.

             

V parku jsme prošli všechny značené trasy, značení bylo výborné, nestalo se nám, že bychom bloudili jako v Aulanko. Odpoledne, když jsme se vydávali na poslední, nejdelší, stezku, začalo intenzivně sněžit a přidal se i vítr. V lese vůbec nevadil, na planinách trochu více foukalo, ale nebylo to nepříjemné.

Teijo Hiking Area

Teijo není národní park, ale pouze příroda ztvárněná pro turistiku. Bohužel není ideálně přístupný hromadnou dopravou, cestou tam jsme šli řadu km a zpátky 15 km v kuse na autobus. Během cesty jsme ve sněhu narazili na několik otisků od velkého zvířete, pravděpodobně od Losa, ale neviděli jsme nic živého.